Anonymizace

Kdysi analytici běžně psali o svých pacientech. Freud tak činil. Analytici psali analytikům. V té době četli naučné časopisy z mnoha různých oborů poučení odborníci, kteří si časopis předplatili. Počty byly malé. Neočekávalo se, že by nepoučení četli časopisy, a zdá se, že je obvykle nečetli.

V posledních letech se tato situace změnila ve dvou zásadních směrech. Zaprvé, časopisy (a další odborná literatura) se staly zcela přístupné i čtenářům, kteří nejsou odborníky. V našem oboru mohou analytici psát pro analytiky, ale jejich publikace se staly zcela dostupné pacientům a dalším zájemcům. Zadruhé, model shora dolů mezi analytikem a pacientem se v našem oboru stejně jako ve všech ostatních změnil, takže pacienti se cítí oprávněni být ve věci psychoanalýzy respektováni jako rovnocenní partneři – a analytici se shodují na tom, že je to eticky správné.

Třetí vývoj spočívá v tom, že ve světě medicíny se nyní souhlas pacientů s podrobnostmi léčby považuje za eticky nezbytný. Psychiatrická léčba se proto řídí tímto modelem. Mezi psychiatrií a psychoanalýzou vždy existoval vztah, někdy bližší, jindy vzdálenější, často zmatený a matoucí. Freud proslul tím, že nedoporučoval, aby analytici měli nutně lékařskou kvalifikaci, a dvě nejvlivnější analytičky následující generace – Anna Freudová a Melanie Kleinová – ji neměly. Přesto Americká psychoanalytická asociace ještě po desetiletí trvala na tom, že kandidáti musí mít lékařskou kvalifikaci. Přesněji řečeno, lékařský model se zaměřuje na „informovaný souhlas“, který je určen k řešení otázek od účasti ve studiích přes souhlas s chirurgickými zákroky nebo medikací až po používání částí těla atd. „Informovaný souhlas” zde znamená, že jsou pacientům srozumitelným způsobem poskytnuty podrobnosti o možných výsledcích (kvantifikované přínosy, vedlejší účinky, komplikace, pravděpodobnost selhání atd.).

Čtvrtý vývoj spočívá v tom, že vydavatelé a jejich právnické týmy měli také tendenci spojovat psychoanalýzu a psychiatrii přinejmenším v ně